David Clayton
Jedním z hlavních důvodů, proč někteří trvají na tom, že potřebujeme spojení se zákonem, je sobota. Kdyby nebylo soboty, bylo by mnohem snazší přijmout to, že když jsme v Kristu, tak zákon nepotřebujeme.
Současná otázka však zní: „Kdybych neměl zákon, jak bych věděl, že mám zachovávat sobotu?“ A jak budu sdílet pravdu o sobotě, když nebudu zdůrazňovat důležitost zákona?
Všechna ostatní přikázání přicházejí spontánně a přirozeně k osobě, v níž žije Kristus. Oni představují přirozené plody Ducha, projev lásky. Když je ve mně Kristus, nikdo mi nemusí říkat, že bych neměl lhát, krást, zabíjet…. Je pravda, že pokud vlastním Kristův život, už nebudu toužit dělat tyto věci, ale co sobota?
Kdyby mi nebylo řečeno o sobotě, jak bych mohl vědět, že jeden den je považován za svatější než ostatní dny? Jak bych mohl vědět, že sedmý den je tím dnem? I když bych byl znovuzrozen, o sobotě bych se spontánně a přirozeně nedozvěděl. A proto by tu mělo být něco, čím bych měl být poučen. To je hlavní důvod, proč někteří dodržují zákon. Myslí si, že je nutné zachovávat sobotu.
Boží slovo však není v rozporu a je-li nám řečeno, že již nejsme pod zákonem, pak již zákon k plnění Boží vůle nepotřebujeme. Je pravda, že k dodržování soboty nepotřebujeme zákon. Sobota byla ustanovena dlouho předtím, než byl dán zákon.
“Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil.” (Genesis 2: 2-3).
To je hlavní důvod pro slavení soboty. Všimněte si, že toto není prohlášení ze zákona. Toto je prohlášení, které popisuje stvořitelský týden a Boží postoj k sedmému dni. Toto je historický záznam a zde je to, co jsme se z něj dozvěděli: Bůh sedmého dne odpočinul. Příčinou toho proč Bůh sedmého dne odpočinul bylo, že Bůh sedmý den požehnal a posvětil.
Všeobecně se věří, že Bůh sedmý den odpočíval proto, aby ustanovil den, který bude připomínkou stvoření. Ale toto Bible neříká. Všimněte si, co jsme četli ve verši Genesis 2: 2-3; Bůh požehnal sedmý den, PROTOŽE toho dne přestal konat – „zemřel svým skutkům“. Bůh ten den požehnal, protože tehdy odpočinul. Slovo „protože“ nám říká důvod, proč Bůh udělal to, co udělal. Sedmý den tedy není primárně vzpomínkou na stvoření, ale vzpomínkou na Boží odpočinek. V Exodus 31: 17 nám Bůh o tom dni říká více:
“Je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, ale sedmého dne odpočinul a nabral dech.” (Exodus 31: 17).
Všimněte si překvapivého výroku: Bůh přestal pracovat a odpočinul si. To je úžasné prohlášení. Proč by Bůh odpočíval, když nebyl unavený? Co tato slova znamenají? Bůh požehnal sedmi den, protože tehdy odpočinul. Toho dne se něco stalo, co mělo za následek, že onen den Bůh požehnal. Když to pochopíme, sobota pak nabude úplně jiného významu. Vzpomínka na Boží odpočinek je důsledek něčeho, co se stalo a když pochopíme, co to je, pak lépe pochopíme, jak zacházet se sobotou.
Co se stalo první sobotu při stvoření?
Sedmého den (první sobotu) strávil Bůh celý den se svými novorozenými dětmi, Adamem a Evou. Duch Všemohoucího Boha byl povznesen, naplněn novou radostí, osvěžen, když si všiml štěstí, které Adam a Eva cítili, když sledovali, co všechno Bůh pro ně stvořil. Boží srdce bylo naplněno potěšením, když s nimi celý den komunikoval a ukazoval jim úžasné věci, které vytvořil pro jejich štěstí.
Cítím stejné nepopsatelné štěstí, když vezmu svého vnuka na procházku a ukazuji mu papáju, pomeranče, banány a guavy. On miluje, když mu je ukazuji a když řeknu: „pojďme se podívat na „tlapy-tlapy“ („tlapy-tlapy“ – je na Jamajce atrakce pro děti), jeho tvář se rozzáří a začne tlačit na mou ruku. A to je pro mě signál, který říká „pojďme“. Dívat se na „tlapy-tlapy“ je pro mě strašná nuda, ale když jsem s vnukem, je to pro mě vzrušující činnost. Mé srdce se pak vždy naplní „odpočinkem“ a já jsem „odpočatý.“ To mi pomáhá pochopit, co se stalo toho prvního dne po dokončení stvoření.
Stvoření trvalo šest dní. Ve skutečnosti by týden měl mít šest dní, ale v sedmém dni se však mělo stát něco úžasného a proto se Bůh rozhodl přidat další den v týdnu. Ten den byl přidán z jednoho jediného důvodu.
Byl přidán proto, aby Bůh a Jeho děti spolu strávili tento den a aby vstoupili do stejné zkušenosti, jakou si Bůh užíval onoho sedmého dne (první sobotu). Tak Bůh požehnal sedmý den. To znamená, že dal tomu dni zvláštní požehnání. Posvětil tento sedmý den. To znamená, že si ten den vyhradil pro posvátný účel. To učinil Bůh ještě předtím, než se objevil hřích a než byl dán zákon; to byla součást dokonalého Božího plánu pro lidskou rasu.
Sobota se neruší
Jak by tedy mohla být sobota někdy zrušena? Lidé ji mohou ignorovat, ale požehnání a posvěcení zůstávají navždy. Neexistuje žádný jiný účel pro sedmý den, neexistuje žádný jiný důvod pro jeho existenci v rámci týdne. Dokud je sedm dní v týdnu, bude vždy sobota.
Všimněte si, že dodržování soboty nebylo Božím příkazem ve světě bez hříchu. Pro Adama a Evu to byla radost a příležitost k socializaci. Radovali se z toho, jako se raduje můj vnuk, když se jdeme spolu podívat na „tlapy-tlapy.“ Přikázání nebylo nutné, stačilo, aby si Adam a Eva uvědomovali příležitost, kterou ten den nabízel.
Hřích narušil pravý Sobotní odpočinek
Když hřích vstoupil do světa, věci se změnily. Člověk se nyní Boha bál. Pro člověka už nebylo radostí se s Ním stýkat. Pro tělesného člověka je čas strávený s Bohem nepříjemný. Proto nyní Bůh dal člověku příkaz zachovávat sobotu. Tělesnému člověku je třeba přikázat, aby trávil čas s Bohem, jinak to neudělá. Zákon je stvořen pro hříšníky a proto jsou tato pravidla o sobotě tak přísná. Byly určeny tělesným lidem a ne lidem spravedlivým.
Přikázání o sobotě se zaměřuje na požadavky: „toto dělej, toto nedělej“. Tato ustanovení na počátku neexistovala, protože původní sobota byla příležitostí k setkání s těmi, kteří se milují, nebyla to povinnost, kterou je třeba plnit. Když však byl dán zákon, stala se povinností, která má být vykonána pod pohrůžkou smrti visící nad pachatelem.
Sobota z Edenu, ne ze zákona
Nyní, když jsme spravedliví v Kristu, již nepotřebujeme sobotu ze zákona. Vracíme se do soboty z Edenu, kde člověk prožíval radostné společenství s Bohem v čisté lásce. Žádné zákazy a požadavky. Jediným požadavkem je láska, která přitahuje a jediný zákaz je ten, který lásce stojí v cestě. Toto je sobota spravedlnosti z víry, vzpomínka na Boží odpočinek, znamení, že jsme toto pravé odpočinutí našli v Kristu.
Nepotřebujeme tedy zákon, abychom dodržovali sobotu. Ve skutečnosti nás zákon drží zamčené v dodržování soboty pro hříšníky. Pouze když jsme vysvobozeni od zákona ve spravedlnosti Kristově, můžeme zachovávat pravou a původní sobotu. Tato sobota pak bude pravé znamení spravedlnosti z víry.
