Howard Williams
Zachránit se znamená „osvobodit se od poškození nebo nebezpečí“. Myšlenka spasení v Bibli souvisí s dědictvím. Písmo říká, čím jsme byli, když jsme dostali život od Adama.
„V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.” (Efezským 2:12).
To je stav každého člověka narozeného na tomto světě. Podpis smrti spočívá na každém. V tomto stavu se nachází celá lidská rasa od pádu Adama. Tento stav je příčinou všech nemocí, nehod a smrti. Nikdy nekončící koloběh, který by bez Božího zásahu nakonec zničil celou lidskou rasu.
Ale Ježíš přišel na zem a dal lidstvu další šanci na život. Pokud přijmeme Jeho život, budeme vykoupeni z odsouzení, nemocí, neštěstí a smrti.
Jedna volba nebo žádná volba
Bůh stvořil dokonalý lidský život do kterého po nějakém čase vstoupil hřích a výsledkem byla smrt. Pokud víme, člověk byl stvořen, zhřešil a nakonec umírá. Tak by se dala popsat stručná historie člověka. Bůh pak udělal něco, aby člověk dostal ještě jednu šanci.
Přinesl lidem dobrou zprávu – evangelium – a dal člověku zkušební období zvané délka života. Obecně řečeno, probace je „odložení výkonu trestu pro osobu, která byla odsouzena“. Tímto podmíněným odkladem (podmíněnou zkušební dobou) je délka života člověka, která trvá přibližně 70 nebo u silnějších 80 let, jak se píše v Žalmu:
“Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát, jsme-li při síle.” (Žalmy 90:10).
(Samozřejmě u někoho to může být více a u někoho zase méně. Podle vědy by se člověk biologicky mohl dožít 120 let.)
K čemu je tato zkušební doba …70, 80 nebo 120 let? Jednoduše řečeno, abychom si mohli vybrat. Buď si zvolíme život, nebo zůstaneme tam, kde jsme měli být bez Božího zásahu. Jestliže je to tak, pak musí být tím nejdůležitějším smyslem naší existence – zvolit si život! Narodili jsme se s rozsudkem smrti, který vysí nad námi a Ježíš přišel, aby nám dal na výběr, abychom byli zachráněni z našich nesnází. To je krása toho, co pro nás pravá láska dělá.
Adam byl stvořen jako dobro, ale Bůh mu dal svobodnou volbu a Adam si vybral zlo a tak celé lidstvo po Adamovi zdědilo zlo, aniž by se pro to svobodně rozhodlo. Boží spravedlnost a férovost vyžaduje, aby celé lidstvo dostalo stejnou šanci a každý se mohl svobodně rozhodnout. A protože se rodíme špatní bez našeho rozhodnutí, tak jsme povoláni, abychom se mohli rozhodnout, zda zůstaneme zlí a zemřeme, nebo přijmeme Ježíšův život a budem žít věčně.
Nedostatek porozumění
Když si lidské bytosti nejsou vědomy skutečností života a smrti, dělají nesprávná rozhodnutí na základě nesprávných informací. Dnešní svět se hodně zaměřuje na vzdělávání. Děti jsou posílány brzy do školy, kde se „učí“ různým tématům a životním otázkám, ale skutečnému smyslu života je věnována malá pozornost. Ty nejdůležitější otázky jsou: „Kdo jsem?“ „Odkud jsem přišel?“ „Proč jsem tady?“ „Kam jdu?“ Tyto otázky se kladou jen zřídka, i když správné posouzení těchto otázek je v podstatě největší znalostí, kterou lze předat jakékoli lidské bytosti.
Studenti čtou bezpočet knih zkoumajících nespočet různých témat, snaží se získat znalosti, které autoři sdílejí v knihách, ale ignorují největší knihu ze všech, Bibli, která obsahuje nejdůležitější poznatky o účelu naší existence. Navzdory dnešnímu vzdělání, potlesku, kariéře a chvále je jediné pravé vzdělání spojeno se správným pochopením účelu života, a to je jak již bylo řečeno dříve, zvolit si Krista. To je smyslem života zde na zemi. Abych se vyjádřil samotnými slovy Ježíše:
„Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno.” (Matouš 6:33).
O čem tento verš mluví? Kontext tohoto verše se nachází a vztahuje se k pasáži:
„….co budeme jíst, co budeme pít a čím se budeme oblékat?” (Matouš 6:31).
Jinými slovy, jde o to, co pro nás naše školství slibuje udělat. Vzdělání by nám mělo zajistit dobrou práci, abychom si vydělali slušnou mzdu, abychom si sami mohli obstarat jídlo, pití a oblečení, nebo jinak řečeno – přežít.
Je nesmyslné strávit roky svého života jen přežíváním a nakonec zemřít, aniž by se k nám dostalo milosti Ježíšova života.
A vše, co by se nám za ten život podařilo pořídit, by bylo nakonec zbytečné, použitelné jen na těch 70, 80 nebo 120 let života. Z tohoto důvodu je důležité porozumět těmto skutečnostem života co nejdříve, aby se jednotlivec mohl rozhodnout žít skrze Ježíše a mít v Něm zaslíbení věčného života.
Evangelium je v zásadě dobrá zpráva, ale jaký má smysl dobrá zpráva bez vědomí opaku (kontrastu)?
Tady je analogie. Kdybyste nabídli jídlo někomu, kdo už jedl a je sytý, překvapilo by vás, kdyby řekl: „Ne, děkuji?“
Stejně tak někdo, kdo nezná svůj skutečný stav, ale je „plný“ pokladů tohoto života by přirozeně odmítl nebo dokonce zesměšnil evangelium, kdyby mu bylo předloženo. Evangelium dává smysl pouze tehdy, když vidíme temný ošklivý kontrast toho, co hřích udělal s lidstvem. Potom teprve můžeme vidět krásu evangelia.