Nikola Markovič
Od začátku svého obrácení jsem věřil v nadpřirozený vztah s Bohem. Ve skutečnosti je každý vztah s Bohem nadpřirozená věc, ale chci říct, že jsem věřil, že když budu mít ten správný vztah s Bohem, můžu mít takové zkušenosti s Ním, které přesahují zkušenosti moderního křesťana, které jsem dosud slyšel. Věřil jsem v trochu užší spojení – vztah, který přesahuje suché teologické poznání a který vychází z každodenní osobní zkušenosti s Ním. Přemýšlel jsem o tom již dříve, ale nic zvláštního se nestalo. Měl jsem různé zkušenosti s Bohem, ale nebyla to každodenní realita, byly to občasné situace a ne moje chození s Ním. Měl jsem pocit, že mi něco chybí, ale nevěděl jsem přesně co.
Když mi však Bůh zjevil pravdu o sobě a svém Synu a když jsem přijal život Kristův, řekl jsem si: „to je ono“, to je to, co mi chybělo, nyní začne můj empirický život s Bohem a Kristem. A bylo to skutečně tak, od té chvíle jsem prožíval něco, co jsem dříve neprožíval. Byl jsem smířen s Bohem, měl jsem čisté svědomí, lepší modlitební život, silnější víru, větší pokoj….. Byl jsem s tím spokojený, ale zdá se, že i to nebylo přesně to, co jsem v hloubi duše chtěl.
Co jsem však ve skutečnosti očekával? Očekával jsem:
že mě Bůh bude během dne řídit svou silou skrze Ducha, abych to cítil,
že mi ukáže v životě každý detail, který potřebuji ve svém životě napravit a že to dokážu pochopit, že mě každý den bude učit lekci, abych byl skromnější a že mi bude den za dnem dávat vědomosti a moudrost, abych byl moudřejší, že někdy, bude-li to nutné, ke mně také promluví, abych to slyšel…..
Nemyslím si, že jsem blázen, ani že hledám něco, co neexistuje. Vždyť to vše nám je zaslíbeno v Písmu svatém a koneckonců to vše apoštolové měli a také to tak prožívali. Proč to teď nemám? Nebyl jsem zklamaný, ale uvědomil jsem si, že mi pořád něco chybí. Nevěděl jsem přesně co to je, a tak jsem se začal modlit k Bohu, aby mi ukázal, o co jde.
Vzpomínám si, že jednoho dne jsem se začal modlit, aby mi Bůh otevřel oči, uši a mou mysl, abych viděl, slyšel a pochopil. V těch dnech jsem o to v srdci Boha upřímně žádal a přiznal jsem Mu, že si myslím, že jsem duchovně slepý. Jasně jsem viděl, že můj pohled někam sahá a pak už nemůžu jít dál, že můj rozum někam sahá a pak se tam zastaví. A od té doby mi Bůh začal pomalu dávat najevo, jak s námi pracuje.
„On je Skála! Jeho dílo je dokonalé, protože všechny jeho cesty jsou spravedlnost. Je to věrný Bůh, není v něm nespravedlnost, je spravedlivý a pravdivý.“ (Deuteronomium 32:4).
Hlavní důvody, které mě motivovaly k nadpřirozené zkušenosti s Bohem, byly: potěšit Ho, mít s Ním zvláštní a intimní vztah, aby na mě byl hrdý, mít jistotu, že můj život je v souladu s Jeho vůlí, být si jistý abych neklopýtl, abych mohl očekávat Jeho ochranu a požehnání….. Jedním slovem jsem tedy chtěl, aby moje životní cesta byla v souladu s Jeho cestou, protože jsem věděl, že Jeho cesty jsou spravedlivé a že každý, kdo jde po této cestě, má zvláštní ochranu a požehnání od Něj, ale také zvláštní spojení s Ním. „Životní cesta“ člověka je termín používaný k popisu průběhu života určitého člověka, jeho cesty, cíle, motivy, motivace…. Jedním slovem je to způsob, jakým se tento život odvíjí. Takže životní cesta může být špatná nebo správná, jak lidé říkají. Říká se však, že Boží cesta je spravedlnost, což znamená, že Jeho způsob života je spravedlivý, bez poskvrny, svatý, vše, co dělá, je dobré a bez chyby. Bůh je dobrý a spravedlivý a já jsem vlastně takový chtěl být. Problém je, že je to samo o sobě nemožné, protože neexistuje žádný spravedlivý člověk, dokonce ani jeden (Římanům 3:10), ale na základě Božích zaslíbení Bůh učiní člověka spravedlivým a umožní mu žít spravedlivý život.
„Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými.” (Římanům 5:19).
„Můj spravedlivý bude žít z víry, odpadlík je mi však z duše protivný.” (Židům 10:38).
I když je to v našich očích nemožné, na základě Božího zaslíbení je to možné. Verš říká, že spravedlivý život se žije skrze víru. Vírou je život spravedlivých přijímán, ale také udržován. Je to vzor, podle kterého duchovní věci fungují, tzn. nadpřirozený život s Bohem je založený na zaslíbeních. Je nemožné žít nadpřirozený život prostřednictvím přírodních zákonů (tělesných smyslů). Pokud chceme nadpřirozené výsledky, musíme použít nadpřirozený nástroj, kterým je víra. To znamená, že Bůh dává své slovo (slib) a my v to věříme a pak se to stane. Ale pokud věříme v něco, co Bůh neslíbil, pak je velká šance, že se to nestane. Bůh nikdy neřekl, že se staneme spravedlivými tím, že budeme napodobovat Ježíše, nebo že bychom měli žít tak, jak cítíme, ne, ale pokud věříme v Jeho slovo, pak se vírou splní to, co Bůh zaslíbil.
Abraham také dosáhl spravedlnosti skrze víru.
„Abraham, jak je psáno, „uvěřil Bohu a ten mu to počítal za spravedlnost“.” (Galatským 3:6).
„Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte. Zapusťte v něm kořeny a budujte se na něm, posilujte se ve víře, jak jste se naučili, a s vděčností v ní rosťte.” (Koloským 2:6-7).
Jak jsem se již zmínil, tím způsobem, jakým jsme přijali nový život v Kristu Ježíši a Jeho spravedlnosti, tím stejným způsobem bychom měli nyní tento život žít. Nebylo špatné, když jsem očekával, že mě Bůh bude během dne řídit svou mocí skrze Ducha, že mi řekne každý detail, který potřebuji ve svém životě napravit, že mi dá každý den lekci a že mi dá moudrost. Není špatné ani to, že jsem očekával a chtěl, aby můj způsob života byl v souladu s Jeho způsobem. To je všechno v pořádku, ale problém je v tom, že má očekávání nebyla založena na Jeho zaslíbení, ale na mých touhách. Ačkoli konečným výsledkem této mé touhy byla také Boží vůle, faktem je, že cesta k ní nebyla cestou, kterou jsem očekával. Boží cesty nejsou stejné jako naše cesty.
„Mé smýšlení není vaším smýšlením a vaše cesty nejsou mými cestami, praví Hospodin.” (Izaiáš 55:8).
Věřit, že vás Pán vede a řídí
Zamysleme se nyní nad Božími sliby na toto téma:
„Člověk přemítá v srdci o své cestě, jeho kroky však řídí Hospodin.” (Přísloví 16:9).
„Hospodin řídí lidské kroky; který člověk své cestě rozumí?” (Přísloví 20:24).
„Hospodine, vím, že nikdo nemá svou cestu v moci a že člověk po ní jdoucí své kroky neřídí.” (Jeremiáš 10:23).
„Nohy mi svíráš do klády, na každém kroku na mě dohlížíš, značíš si moje šlápoty!” (Jób 13:27).
„Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje.” (Přísloví 5:21).
Boží slovo říká, že Bůh řídí naše kroky, že nás vede životem, že nás chrání před klopýtnutím, že se stará o to, aby na naší životní cestě nebyly žádné překážky a aby byl od počátku zapojen do našeho života. Pokud to platí pro všechny lidi, tím spíš to platí pro Jeho děti. Věříte tomu? Pokud je to pravda, tak to znamená, že Bůh má na starosti vést nás životem a je na Něm, aby nám Jeho moudrost vytvořila všechny příležitosti a těžkosti, které nás v životě potkají, všechny situace, všechny okolnosti, všechny události, ve kterých se odehrává náš život, má nad tím naprostou kontrolu a vše to před nás staví. Směle bych řekl, že i lidi, které v životě potkáváme a kteří nás obklopují, Bůh umisťuje tam, kde jsou. Proto má Bůh zcela pod kontrolou naše příležitosti a životní okolnosti.
Řídit něčí kroky znamená, že za člověka kterého takto povedete, budete rozhodovat, kudy ten člověk projde a kudy neprojde, co ho cestou potká a co ho nepotká, co uvidí a co neuvidí, co uslyší a co neuslyší. To vše by to mělo znamenat. Není ale moudré si myslet, že pokud vás Bůh povede a pokud jste s ním sjednoceni, že už nebudete bydlet ve městě, ale že vás Bůh automaticky přestěhuje na vesnici, že nebudete pracovat pro jinou osobu, ale budete mít vlastní firmu, že už nebudete chudí nebo nemocní, že vám nikdo neublíží, nebo že si o vás lidé nebudou myslet nic špatného, nebo že všichni vaši příbuzní se obrátí, že okamžitě dostanete ženu a narodí se vám děti, nebo že budete kázat evangelium a mnoho lidí se obrátí a mohl bych toho vyjmenovat mnohem víc. Žít podle Boží vůle neznamená, že vše bude podle našich představ, ale znamená to, že nyní musíte vírou přijmout všechno to, co se ve vašem životě děje. To je ve skutečnosti Boží vůle pro vás, i když se vám dějí věci, které vám nedávají smysl a které ani nečekáte.
Pán nás dnes učí
„Vždyť: „Kdo poznal Hospodinovu mysl, kdo by mu mohl poradit?“ My ale máme mysl Kristovu!” (1. Korintským 2:16).
Pán jako náš učitel má pro nás dokonalý plán, jak nás učit, jak nás vychovávat a jak nás přivést k dokonalosti. Jen On přesně ví, na které cesty života by nás měl vést, aby nás naučil, co chce. My to nemůžeme vědět a ani Mu v tom nemůžeme radit, je to čistě Jeho věc. A protože nyní máme mysl Kristovu, mysl, která může důvěřovat Bohu a to je mysl, která se Mu odevzdá a jen sleduje, co Bůh dělá, proto je na nás, abychom pozorovali a učili se z toho, co zažíváme v každodenním životě.
„Nebesa vyprávějí o Boží slávě, o díle jeho rukou mluví obloha. Jeden den druhému slovo uděluje, jedna noc druhé zjevuje poznání.” (Žalmy 19:2-3).
Stejně jako se starověcí lidé mohli učit o Boží slávě pozorováním světa kolem sebe, můžeme se tak učit i my dnes. Den za dnem nám Bůh bude dávat lekce a poznání a z noci do noci nás bude varovat a ukazovat na správnou cestu. Možná neuslyšíme žádný hlas, neuvidíme žádný obraz, nemusíme mít žádnou vizi ani sen, ale i kdyby žádný nebyl, měli bychom pevně věřit, že nám Bůh neustále něco říká a neustále nám něco ukazuje. Máme nějakou představu o budoucnosti, jak by to vše mělo být a kam se v budoucnu chceme dostat a na základě těchto budoucích událostí chceme, aby nás Bůh řídil. A skutečně nás řídí, ale Bůh nikdy nepřeskočí „Dnes“. Není možné přeskočit „dnes“ a žít pro zítřek. Proto by pro nás mělo být nejdůležitější to, co se děje dnes.
„Pečlivě dodržujte všechna ustanovení a pravidla, která vám dnes předkládám.” (Deuteronomium 11:32).
„Ať tato slova, která ti dnes svěřuji, zůstanou ve tvém srdci.” (Deuteronomium 6:6).
„Musíš jen bedlivě poslouchat Hospodina, svého Boha, a pečlivě dodržovat všechna tato přikázání, která ti dnes udílím.” (Deuteronomium 15:5).
„Dnešního dne ti Hospodin, tvůj Bůh, přikazuje, abys dodržoval tato ustanovení a pravidla. Proto je pečlivě dodržuj celým srdcem a celou duší.” (Deuteronomium 26:16).
„Dnes právě tebe mám v úmyslu učit, abys na Hospodina pevně spoléhal.” (Přísloví 22:19).
„Dnešního dne tedy věz a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh; kromě něj žádný není.” (Deuteronomium 4:39).
Místo abychom zaměřovali svou pozornost na zítřek, měli bychom věnovat velkou pozornost tomu, co se s námi děje dnes. Neměli bychom myslet na víru, kterou teď nemáme, ale žít vírou, kterou máme; neměli bychom se starat o peníze, které nemáme, ale využít dnes to, co máme; neměli bychom se trápit, protože neuzdravujeme nemocné, ale radovat se, že můžeme vykouzlit úsměv, protože to je to, co můžeme dělat, co je nám dnes dáno, co již máme v Kristu.
Žiješ pro dnešek nebo pro zítřek?
Je velmi důležité přemýšlet o tom, v jakém dni žijete, kde se nachází vaše mysl, zda je vaše mysl zaměřena na dnešek a na vztah s Ježíšem nebo zda jste v mysli zaměření na zítřek bez Ježíše.
„Nemějte starost o zítřek; zítřek se bude starat o sebe, bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“ (Matouš 6:34).
Ježíš říká, abychom se nestarali o zítřek, ale že zítřek se o sebe postará sám. Jak to je? Jak se může zítřek o sebe postarat? Co mám dělat? Nemám se snad dnes starat o sebe, aby mi bylo zítra dobře? Ne, ne a ne, to není Boží moudrost. Ježíš nám tím chce říct, že Bůh vložil do dneška vše, co pro dnešek potřebujeme. V tento den je přesně tolik jídla, kolik potřebuji, přesně tolik peněz, kolik potřebuji, přesně tolik víry, kolik potřebuji, přesně tolik zkušeností, kolik potřebuji, přesně tolik povzbuzení, kolik potřebuji, přesně tolik pokušení kolik vydržím atd. Všechno co potřebujeme, bratři a sestry, máme dnes. Vše, co potřebujeme k životu a zbožnosti v Kristu Ježíši, dostaneme pro dnešek dnes. Takže se nemusíme bát o zítřek.
Ó, jak je úžasný náš Bůh a veliký ve Své moudrosti. Pracuje s námi pomalu a postupně, můj zítřek se připravuje dnes a můj zítřek bude záviset na dnešku. Nemusíte se starat o to, jak projdete pokušením, které je v budoucnosti, přesvědčte se, že dnes žijete dokonale dneškem. Jestliže dnes vaše víra překoná zkušenosti a pokušení, je to důkaz, že víra zítřka překoná zítřejší pokušení. Ale pokud se dnes trápíte a jste naštvaní a pokud si dnes málo věříte, jak si myslíte, že prožijete zítřek? Jak se dostanete do zítřka, když jste zmeškali dnešek? Proto, bratři a sestry, nepromarněte Boží dny, zaměřte svůj zrak a víru na dnešek a načerpejte Boží poselství z dneška vírou, pokud tak učiníte, budete dnes dokonalí.
„Přikázání, které ti dnes vydávám, není nad tvé síly, není ti nijak vzdálené! Není na nebi, abys říkal: „Kdo z nás vystoupí na nebe, aby nám je odtud přinesl a oznámil nám je, abychom je mohli plnit?“ Není za mořem, abys říkal: „Kdo z nás se vydá za moře, aby nám je odtud přinesl a oznámil nám je, abychom je mohli plnit?“ Naopak, to slovo je ti velmi blízké – je ve tvých ústech a ve tvém srdci. Jen je plň! Pohleď, co ti dnes předkládám: Život a blahobyt, nebo smrt a neštěstí. Proto ti dnes přikazuji: Miluj Hospodina, svého Boha, kráčej po jeho cestách a zachovávej jeho přikázání, pravidla a zákony. Pak budeš žít a růst a Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Pokud se však v srdci odvrátíš a nebudeš poslušný, ale necháš se strhnout, aby ses klaněl cizím bohům a sloužil jim, pak vám dnes oznamuji, že zcela vyhynete; v zemi za Jordánem, kterou jdete obsadit, dlouho nezůstanete. Volám si dnes proti vám za svědky nebe a zemi: Dnes jsem vám předložil život a smrt, požehnání a prokletí. Vyber si život, a budeš živ ty i tvé símě. Miluj Hospodina, svého Boha, poslouchej ho a přimkni k němu. Vždyť na tom záleží tvůj život a délka tvých dnů! Pak budeš moci žít v zemi, o níž Hospodin přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.” (Deuteronomium 30:11-20).
Když jsem to pochopil a uvěřil, celá moje empirická zkušenost, kterou jsem tolik s Bohem chtěl, se změnila. Konečně můžu říct, že mám, co jsem chtěl, mám takový nadpřirozený vztah s Bohem a děje se mi to každý den. Věřte mi bratři a sestry, nepíšu mou moudrost, ale Boží. Není dne, kdy bych se něco nenaučil, kdy bych nedostal nějaké povzbuzení, nebo poselství od Boha. Každým dnem roste má důvěra k Bohu víc a víc a tím roste i moje láska k Němu. Už žádné frustrace, žádná nespokojenost, vše, co dnes potřebuji, mám v Kristu, je to tam a nikdo mi to nemůže vzít.
Ale samozřejmě není každý den stejný, každý den je sám o sobě jiný. V některých dnech není tolik povzbuzení jako zkoušek, někdy přijde den, kdy je úplný klídek, pak vím, že Bůh chce, abych si odpočinul a užil si to, ale potom přijde den s „černým mrakem“a pak zase přijdou dny s požehnáním a tak den za dnem. Nikdy nevím, co mě zítra čeká, ale jsem si jistý, že Ježíš má zítřek pod kontrolou a že tam na mě čeká a že mi připraví novou duchovní zkušenost, kterou chce, abych žil. To vše má za výsledek větší pokoj, větší bezpečí, větší lásku, lepší vztah s Bohem a lidmi, mám k Ježíši více důvěry a více si Ho vážím a tak má víra den ode dne roste a nic už pro mě není náhoda.
Ještě jedna věc, nikdy byste neměli zapomínat, že to vše souvisí s vírou.
Víra je důkazem toho, že to tak je a kdo v to věří, tak pro něj to tak bude. Takže pokud věříte, budete to mít, pokud tomu nevěříte, nebudete to mít.
„Proto, jak říká Duch svatý: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře, v den pokušení na poušti. Vaši otcové mě dráždili a pokoušeli – co umím, viděli po čtyřicet let! Roztrpčen tím pokolením jsem tehdy řekl: Srdce těch lidí jen stále bloudí, mé cesty vůbec neznají. Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha. Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono „Dnes“, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit. Jsme přece Kristovými společníky – pokud si tu počáteční jistotu neochvějně udržíme až do konce. Jak říká: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře.“ Kdo se však vzbouřil, i když ho slyšel mluvit – nebyli to snad všichni, kdo s Mojžíšem vyšli z Egypta? Kdo jej roztrpčoval po celých čtyřicet let? Kdo jiný než ti hříšníci, jejichž těla padla na poušti? A komu odpřisáhl, že nevkročí do jeho odpočinku? Přece těm, kdo odmítali poslechnout! Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.” (Židům 3:7-19).
