Jaký je konečný cíl života? Samozřejmě, v závislosti na tom, koho se zeptáte, budou vždy různé odpovědi, ale je jisté, že každý bude souhlasit s tím, že jsou dvě věci, které jsou zásadní, má-li mít život nějaký smysl a naplnění. Tyto dvě věci jsou štěstí a svoboda. Když se nad tím zamyslíme, můžeme uznat, že toto jsou dva největší ideály, které sleduje všechno živé, nejen ty inteligentní, ale dokonce i neinteligentní život, který funguje pouze na základě instinktu. Štěstí a svoboda jsou základ.
Pak by pro nás nemělo být těžké uznat, že tyto dvě věci jsou primárními výhodami, které musí poskytovat každý dobrý vládní systém. Když Satan poprvé vyvolal vzpouru proti Bohu ve vesmíru, byly to dvě oblasti, do kterých se pokusil vnést pochybnosti, a otázky, a nakonec vzpouru proti Bohu a jeho vládě. Bible nezachází do velkých podrobností ve vysvětlování toho, co bylo prvními semínky vzpoury, ale když pečlivě prozkoumáme několik událostí v Bibli, je jasné, že to byly oblasti, na které Satan zaměřil svůj útok.
Nejprve si uvědomme, že Satanova vzpoura proti Bohu nebyla založena na fyzickém konfliktu; samotná myšlenka na takový konflikt je směšná. Jak dlouho by vydržel, kdyby se Satan pokusil vyrovnat silou Bohu a jeho andělům? Jak velký odpor by mohl tento tvor klást proti Stvořiteli, který ho stvořil pouhým slovem z jeho úst? Odpověď je zřejmá, Satan by nevydržel ani vteřinu. Je tedy jasné, že jeho vzpoura proti Bohu byla založena na něčem jiném. Písmo odhaluje, že tato válka byla ideologickým bojem, byl to konflikt, ve kterém Satan postavil své myšlenky proti myšlenkám Božím.
Satanův útok proti Bohu byl založen na tvrzení, že Boží vláda byla vládou otroctví, vládou, která fungovala na základě udržování subjektu zcela v otroctví, zcela podrobeného Vládci, a že taková vláda nepřináší skutečné štěstí. Z toho vzešlo druhé obvinění, že Bůh nebyl skutečně milující a laskavou osobou, ale že jeho charakter byl charakterem diktátora, který nakonec hledal jen to, co se mu líbilo, a ne svobodu a štěstí svých poddaných.
Když prozkoumáme místa v Bibli, kde vidíme Satanova obvinění, je jasné, že to byly základy jeho kritiky.
Za prvé to vidíme, v jeho oklamání Adama a Evy, jak útočí na Boží charakter:
neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé. (Gn 3:5)
Co satan říkal? Zvažte jeho argument v tomto textu:
Bůh byl nečestnou osobou, která neříká pravdu. Nejenže byl Bůh lhář, ale Adama a Evu obíral o něco, co by je nejen učinilo šťastnějšími, ale co by jim dalo větší moudrost a naplnění v životě. Bůh věděl, že se stanou znalejšími, Bůh věděl, že se mu budou podobat (jako bohové), a to nechtěl, chtěl je držet na menším místě, aby jim zabránil v jejich rozvoji. Bůh si toho byl plně vědom, ale oklamal je tím, že je držel od stromu hrozbami a varováními. Toto byl satanův útok proti Božímu charakteru a je jasné, že Eva a později i Adam tomu alespoň částečně uvěřili, těm satanovým lžím. Jeho cílem bylo zdiskreditovat Boží charakter a přimět inteligentní bytosti k nedůvěře.
Za druhé, vidíme Satana, jak útočí na Boží lid, a tímto způsobem nepřímo kritizoval a útočil na Boží způsob vlády. Než budeme pokračovat, je třeba pochopit, jaká je Boží metoda vlády: Bůh je Pánem v životech svého lidu z jeho vlastní svobodné volby. Když, mu jeho lid dovolí vstoupit do svého života, žít v něm a řídit jeho životy, Bůh v něm působí, aby chtěli a činili vše podle jeho dobré vůle Filipským 2,13 – Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.“
Toto je Boží vláda, která vládne zevnitř prostřednictvím osobní interakce mezi ním a jimi, jeho duchem. Toto je jediná dokonalá vláda ve vesmíru, protože je to způsob, jakým je Bůh schopen vytvořit ve svém lidu opravdový svatý život. Tento druh vlády však vyžaduje spolupráci mezi Bohem a jeho lidem. Za prvé, jeho lidé mu ochotně a svobodně, na základě své lásky k němu a víry v něj, dovolují v nich žít a plně ovládat jejich životy. Když má Bůh takový přístup k člověku, pak neexistuje žádné omezení pro štěstí a naplnění v životě takového člověka a Bůh je schopen s takovým člověkem a jeho prostřednictvím dělat úžasné věci.
A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. (Zjevení 12:10)
9Satan nato Hospodinu odpověděl: Bojí se snad Jób Boha bezdůvodně? 10Cožpak ty jsi neohradil jej, jeho dům a všechno, co má, ze všech stran? Nepožehnal jsi dílo jeho rukou a nerozhojnil se jeho statek na zemi? (Job 1:9–11)
Jaké byli Satanovy argumenty:
Všimněte si, co tvrdil Satan: Podle něj Jobova věrnost Bohu nebyla založena na lásce k Bohu ani důvěře v Boha, ani proto, že Job věřil, že Boží cesta je ta nejlepší cesta. Satan řekl, že jediným důvodem, proč Job sloužil Bohu, bylo to, že Job hledal materiální výhody a Bůh tyto výhody poskytoval! Jinými slovy, Job se nezajímal o Boží ideologii a jeho loajalita nic nedokazovala, jediné, co ho skutečně zajímalo, byl jeho vlastní osobní prospěch! Satan se snažil dokázat, že Boží vláda vytvořila pouze sobecké lidi hledající sebe sama a že Bůh byl schopen získat lidi, kteří věřili v jeho cestu, pouze tím, že je podplatil materiálními výhodami. To je důvod, proč Bůh dovolil Satanovi, aby sužoval Joba tak hrozným způsobem.
Zjevení 12:10 nám ukazuje, že to byla satanova neustálá praxe, kdy bez přestání obviňoval Boží lid, až nakonec byl po vzkříšení Krista svržen z nebe. Otázkou ale je, proč by Satan obviňoval lidi, kdyby jeho cílem byl Bůh? Je snadné dokázat, že lidé mají chyby, každý z nás čas od času selže. Pokud chce opravdu dokázat, že nejsme vhodní do nebe, pak to pro něj není těžké. Jaký užitek tedy Satan získal tímto neustálým obviňováním Božího lidu?
Odpověď je, že když Boží lid selže, je to obžaloba proti Boží vládě. Je to především konstatování, že Boží vláda nečiní lidi skutečně šťastnými a spokojenými, proto musí stále hledat uspokojení mimo Boží vůli, proto upadají do přestoupení Boží vůle. Jejich selhání je prohlášením, že s Božími principy není něco v pořádku.
Za druhé, je to obžaloba proti Boží účasti v jejich životech, je to prohlášení, které říká: „Bože, dal jsi svůj život těmto lidem, zapojil jsi se do jejich záležitostí a sjednotil jejich ducha s tvým, přesto stále padají do neštěstí a hříchu. Je jasné Bože, že váš systém nefunguje, je potřeba jiný druh vlády!
Satanova nepravdivá tvrzení
Takže na rozdíl od jeho obvinění, že Boží vláda omezuje svobodu a vytváří nespokojenost, Satan tvrdí, že jeho systém vlády – osvobození od Boží kontroly – je pravou cestou ke svobodě. Je zajímavé, že dnes na zemi existuje náboženské těleso, které si říká „První satanova církev“. Tuto náboženskou organizaci založil muž jménem Anton Lavey (nyní zesnulý). Ale když prozkoumáme rouhačské principy, které tato organizace přijala, můžeme jasně identifikovat zárodky této původní vzpoury, kterou Lucifer vyvolal proti Bohu v dávných dobách minulosti. Dovolte mi citovat některé principy této skupiny, jak je nastíněno v jejich vlastním prohlášení o přesvědčení.
principy Satanovy církve:
- Před žádným z tvých tištěných idolů se neskláním a ten, kdo mi říká „budeš“, je můj smrtelný nepřítel!
- Namáčím svůj ukazováček do vodnaté krve tvého bezmocného šíleného vykupitele a na jeho trním roztrhané čelo napíšu: SKUTEČNÝ princ zla – král otroků!
- Žádná falešná lež pro mě nebude pravdou; žádné dusivé dogma neohraničí mé pero!
- Odpoutám se od všech konvencí, které nevedou k mému pozemskému úspěchu a štěstí.
Můj duch se odvrací od citování takových rouhačských slov, ale myslím, že mohou pomoci demonstrovat, co říkám: Satanovo obvinění proti Boží vládě spočívá v tom, že je Boží vláda založena na otroctví a bere svobodu a že ta skutečná svoboda znamená svobodu dělejte, jak chcete, abyste se mohli oddávat svým touhám bez omezení bez ohledu na to, kam vás tyto touhy zavedou.
Když se díváme na stav dnešního světa, jaký je, stále se vzdalujeme od Boha, můžeme vidět, že toto je převládající sentiment. Hnutí jako hnutí LGBTQ a transgender šílenství jsou prostě příkladem satanského principu, že skutečná svoboda znamená svobodu od Božích omezení a svobodu oddávat se svým vlastním tělesným fantaziím bez omezení.
Když se však podíváme blíže, vidíme, že v celé premise Satanových zásad je obrovský rozpor. Jde mu o svobodu od Boha, ale během toho vytvořil systém, který vyžaduje největší otroctví ze všech. Satanova myšlenka svobody znamená, že neexistuje žádné omezení tělesných tužeb těla, žádná sexuální omezení, žádné zákazy jakékoli zvrácenosti, ať si tělo přeje. To je jeho představa svobody. Naopak, když jsou tělesní lidé svobodní, aby si dělali, co chtějí, výsledkem je vždy zneužívání druhých, konflikty, neshody a ohrožení životů druhých.
Systém pro hříšníky
To je důvod, proč ačkoli systém vlády založený na přísných zákonech není dokonalým systémem vlády, slouží účelu v omezení a do určité míry i kontrole tělesné povahy. Brání lidem upadnout do totální anarchie. To je nutnost tam, kde existuje neomezená tělesnost, a tak kdekoli ve vesmíru, kde je satanův systém „svobody“ přijat, existuje také nutnost přísného systému vnější vlády. Je potřeba systém, který dokáže tělesným lidem vynutit zdrženlivost, aby mohli žít v harmonii s ostatními lidmi. Je naprosto nezbytné, aby existoval soubor přísných pravidel pro kontrolu a omezení jejich chování, jinak bude výsledkem chaos a anarchie. To platí, ať už se díváme na domov, komunitu, školu nebo dokonce kostel nebo společenský klub! Můžeme tedy vidět, že když Satan nabídl svobodu od Boha, učinil nezbytným, aby se otroctví k jiným stvořeným bytostem stalo nutností. Nabízel svobodu, ale ve skutečnosti vytvořil systém skutečného otroctví, kde lidé byli ovládáni a kontrolováni jinými lidmi.
Ani Bůh sám nemá jinou možnost než se při jednání s tělesnými lidmi uchýlit k takovému systému. Bible to velmi jasně vysvětluje v 1. Timoteovi 1:8-10:
Víme, že Zákon je dobrý, když ho někdo užívá náležitě. 9
a je si vědom toho, že Zákon není dán pro spravedlivého, nýbrž pro lidi nespravedlivé a nepoddajné, bezbožné a hříšné, pro lidi nesvaté a světské, pro otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy vůbec, (1Tim 1:8-10)
Můžeme tedy dojít k závěru, že Satan se nestaví proti vládě podle pravidel a ve skutečnosti často používá takový systém s velkým efektem ve svém úsilí zničit Boží lid. Ve skutečnosti je proti vládě Boha, nikoli vládě podle pravidel. Nezajímá ho ani to, zda platná pravidla jsou samotných deset přikázání! Všimli jsme si, že Židé používali svou věrnost Božím zákonům jako záminku k zabití Ježíše a mnoha jeho učedníků. To, proti čemu se staví, je vláda Boží!
Pro něj bude stačit demokracie, diktatura, komunismus nebo kapitalismus. Může a bude manipulovat s jakýmkoli systémem pravidel a proměnit ho ve zbraň proti Božímu lidu, ale když Bůh řídí životy lidí, je bezmocný takovou vládu manipulovat.
Nejlepší pravidla
Bůh oddělil Izrael, aby byl jeho zvláštním vyvoleným lidem, a sám je označil za svůj lid. Avšak právě v Novém zákoně je nám řečeno, co to skutečně znamená být Božím dítětem. Pavel nám říká,
Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. (Řím 8:9)
Když to pochopíme, uvědomíme si, že Izraelité nikdy nebyli Božím lidem v pravém slova smyslu. Nebyli národem lidí, kteří měli Božího ducha, byli národem tělesných lidí, kteří nosili nálepku „Jehovův lid“, ale ve skutečnosti mu patřili pouze podle jména. Nebyli znovuzrozeni z ducha. To je důvod, proč Bůh postavil Izrael pod vládu zákona. Existuje jen jeden způsob, jak omezit tělesnou přirozenost, a to podřídit ji přísným pravidlům. Nelze ji přimět k tomu, aby konala dobro, ale prostřednictvím vlády pravidel, vynucovaných tresty, může být podřízena nějaké disciplíně a být omezena. Podle Mojžíše dal Bůh Izraelitům ta nejlepší pravidla, která mohla být dána:
8A jaký jiný velký národ má tak spravedlivá ustanovení a nařízení jako je celý tento zákon, který před vás dnes kladu? (Dt 4:8)
Byla to nejlepší pravidla, nejlepší systém legální vlády, jaký kdy byl v jakémkoli národě zaveden, ale důkaz, který vidíme, je, že tento systém nikdy nefungoval. Izrael to nikdy nezlepšilo, stále znovu a znovu porušovali pravidla, až se jako národ natolik zkazili, že jim byla odebrána Boží ochrana a stali se kořistí národů kolem sebe.
Ve skutečnosti byl podle apoštola Pavla zákon systémem, který nejenže nedokázal vytvořit spravedlivé lidi, ale ve skutečnosti pouze vytvořil otroctví. Když mluví o Božím lidu, když byl pod zákonem, říká:
3Stejně i my, když jsme byli nezletilí, byli jsme v otroctví pod živly světa. (Gal 4,3)
Byli v otroctví v tom smyslu, že si nemohli dělat, co chtěli, nemohli svobodně následovat impulsy svého srdce, ale bylo od nich požadováno, aby se chovali způsobem, který byl v rozporu s jejich přirozeností. To je to, co znamená otroctví, byli nuceni dělat věci, které ve skutečnosti dělat nechtěli. Pokud by to neudělali, hrozily by tvrdé tresty. A přesto to všechno bylo nakonec součástí velkého Božího plánu obnovit svůj obraz v lidstvu a odhalit svou moudrost vesmíru. Tato práce zákona spočívající v udržování Izraele ve stavu otroctví nebyla jediným důvodem, proč byla dána.
odle apoštola Pavla byl zákon dán také proto, aby zvýšil odsouzení člověka! Jinými slovy, zákon byl dán člověku, aby dokázal, že člověk není schopen jej dodržovat!
15Zákon působí hněv. Kde však není Zákon, tam není ani přestoupení. (Řím 4:15)
Ostnem smrti je hřích a mocí hříchu je Zákon. (1Kor 15:56)
Bůh měl jedinou odpověď na všechna Satanova obvinění a dilema, do kterého uvrhl lidstvo a celý vesmír. Tou odpovědí byl jeho Syn, Ježíš Kristus. V Ježíši Bůh vytvořil svou konečnou zbraň, jednu komplexní a dokonalou odpověď na každou výzvu, kterou předložil Satan a hřích.
4Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal. (Jan 17:4)
Prvním úkolem, který Ježíš vykonal, bylo obhájit Boží charakter. Ježíš svým životem a smrtí ukázal, že Satanovo první obvinění byla úplná lež. Ježíš byl jednorozený Syn Boží, výslovný obraz jeho osoby, přesně jako on svou povahou a charakterem. To, co Ježíš dělal, jak Ježíš žil, bylo přesným vyjádřením toho, co by udělal sám Bůh. To byla zaručeně pravda, protože Ježíš byl jednorozený Boží syn, záruka byla v jeho doslovném synovství. Nebyl mezi nimi žádný rozdíl, co se charakteru týče. Když lidský rodič porodí dítě, dítě nikdy není přesnou kopií rodiče, protože se jedná o dva rodiče a víme, že dítě dědí od obou. Dítě si tedy vezme vlastnosti od obou a narodí se odlišné od každého z nich, ale jako každý v některých ohledech. V případě zplozeného syna Božího to nebylo možné. Měl jen JEDNOHO rodiče, jeho původem byl Bůh, žádný jiný rodič nebyl, a proto bylo zaručeno, že bude přesně jako Bůh. Dědické právo prohlašuje, že jím byl.
Samozřejmě, když se stal člověkem, opak byl pravdou. Měl lidskou matku, ale žádného lidského otce. To však samo o sobě neovlivnilo povahu a charakter, které měl, protože vše, co zdědil po své matce, bylo lidské tělo, jeho duchovní podstata zůstala stejná a jeho duch byl tím, kým byl, jeho původní identitou, kterou vzal s sebou z nebe na zem, aby žil ve svém novém, lidském těle.
Takže Ježíš, omezený jako lidská bytost, podřízený všem omezením a nejistotám lidské existence, byl stále schopen ukázat světu a vesmíru plnou krásu Boží láskyplné, starostlivé, nezištné povahy a charakteru. Byl živým vyjádřením Boha projeveným v lidské podobě! Apoštol Pavel nám říká:
Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista. (2Kor 4:6)
Satan je odmaskovaný:
Druhá věc, kterou Ježíš dosáhl, byla, že odhalil pravou povahu satanovy vzpoury a odhalil Satana jako lživého lstivého vraha, kterým byl. Když napnul všechny své síly, aby zničil Krista, jeho skutečný charakter byl konečně odhalen vesmíru a bytosti v nebeských světech viděly, že od počátku jeho skutečným cílem nikdy nebylo zavést pro stvořené bytosti lepší životní styl, ale spíše si uzurpovat místo Boha, hledat jeho vlastní slávu, a ne prospěch jiných stvořených bytostí. Dokonce i ve chvíli, kdy šel na smrt, se Ježíš radoval, když věděl, že v této hrozné zkušenosti konečně zničí fasádu satanových lží a navždy ho vyjme z náklonnosti celého nebe. Těsně předtím, než byl ukřižován, řekl:
31Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. (Jan 12:31)
Později v knize Zjevení vidíme, jak se toto prohlášení naplnilo. Vše se stalo poté co se Ježíš po vzkříšení vrátil do nebe a od té chvíle byl Satan a jeho andělé navždy vyhnáni z nebe, aby se už nikdy nemohlo vrátit.
A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. (Zjevení 12:10)
Lidstvo vykoupené
Třetí věc, kterou Ježíš udělal, byla, že vykoupil lidstvo a smířil lidstvo s Bohem.
Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření. (2Kor 5:19)
A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu. (Řím 5:18)
Ježíš v sobě obnovil spojení mezi lidstvem a Bohem. Stal se první lidskou bytostí, která se dostala pod nadvládu Satanovy moci. Byl postaven do stejné situace jako padlý člověk, a přesto zůstal nedotčen hříchem. Tím, že porazil Satana, obnovil práva lidstva, která Adam předal Satanovi. Nyní bylo lidstvo smířeno s Bohem, Bůh měl plné právo spasit všechny lidi, všechny, kteří by to přijali, ne proto, že by lidé byli dobří nebo si to zasloužili, ale protože Ježíš porazil Satana a vzal lidskou rasu zpět ze své nadvlády. Můžeme skutečně říci, že všichni lidé byli spaseni, ale ne všichni lidé to přijmou a přijmou! To je důvod, proč velká většina bude ztracena, ne proto, že jim nebylo dáno spasení, ale proto, že odmítají Boží dar v Kristu! Jaká strašná tragédie!
Nedokončená práce
Takže když byl Ježíš zde na zemi, udělal tři věci:
- Zjevil Boží charakter.
- Demaskoval Satana, kdy bylo ukázáno, kým Satan skutečně je.
- Vykoupil lidstvo.
V těchto třech věcech je Ježíšovo dílo naprosto komplexní, úplné, dokončené, hotové. To však neznamená, že se nedá nic jiného dělat, evidentně ještě nejsme v nebi a stále žijeme ve světě, který ovládá hřích. Navzdory skutečnosti, že Ježíš žil a zemřel před dvěma tisíci lety, a přesto, že Satan byl svržen z nebe před dvěma tisíci lety, Kristus se ještě nevrátil a je jasné, že problém hříchu má stále některé oblasti, které je třeba vyřešit. Pokud ne, proč by Bůh dovolil, aby utrpení a zlo pokračovalo ještě dva tisíce let poté, co se to všechno stalo?
Pamatujte, že na začátku Satan útočil nejen na Boží charakter, ale také na Boží vládu. Jednou z věcí, které tvrdil, bylo, že systém vlády, který zaváděl, je vládou svobody, která by lépe sloužila stvořeným bytostem než Boží vláda, kterou nazývá vládou otroctví, která produkuje pouze otroky. Je také dílem Kristovým svrhnout tuto poslední lež, zůstává také na Ježíši, aby vykonal toto závěrečné dílo obhajování Boží vlády. Ježíš má ještě nějakou nedokončenou práci.
Boží systém vlády
Bible odhaluje, že způsob, jakým Bůh řídí svůj lid, je jedinečný, je naprosto odlišný od všech ostatních forem vlády, které kdy ve vesmíru existovaly! Tato úžasná pravda většině lidí uniká, protože je rozšířená mylná představa, že systém vlády, kterým byl starověký Izrael ovládán, byl systémem Boží vlády. Je pravda, že Bůh zavedl tento systém, je pravda, že to byl druh teokracie, kde jim Bůh dával pokyny, jak se mají chovat, a řídil jejich životy podle pravidel. Toto však nebyl skutečný Boží systém vlády, byl to prostě systém kontroly, podobný každé jiné vládě, která existuje na zemi a má zákony, které byly velmi podobné. Bylo to dočasné opatření zavedené Bohem, které nebylo příliš účinné, které však mělo trvat, dokud nenadešel čas, kdy se s příchodem Ježíše Krista uskutečnila pravá Boží vláda. Bůh mluvil o příchodu tohoto revolučního systému vlády prostřednictvím proroků Ezechiela a Jeremiáše.
Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. 27
Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit. (Ez 36:26–27)
ale toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. (Jer 31:33)
Úžasná, pravda! Bůh slíbil, že v Nové smlouvě bude zavedena jeho PRAVÁ metoda vlády! Místo toho, aby dal svému lidu systém pravidel, aby je řídil navenek, řídil by je zevnitř, vložil by do nich svého ducha, dal jim svou vlastní přirozenost, sám by v nich žil a tím by sám v nich vyvolal dobré chování. On sám by byl v nich vládou! Apoštol Pavel to vysvětlil velmi jasně:
Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. (Fil 2:13)
20Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Gal 2:20)
Toto je Boží systém vlády, jedinečný systém, který patří pouze jemu. Žádný jiný „bůh“, žádná jiná řídící entita nemůže tuto metodu duplikovat, je jedinečná pouze pro pravého Boha. Satan může někdy posednout lidi, ale toto je invaze, ovládnutí krutým nátlakem a silou, zkušenost, kdy jsou mysl a tělo člověka násilně podrobeny a člověk se stává vězněm ve svém vlastním těle. Jedinečná Boží vláda není taková, je to láskyplná spolupráce, kde na pozvání člověka v něm přebývá Bůh, velmi skutečná moc, velmi skutečná osoba, který na základě jejich vlastního pozvání a svolení a jejich spolupráce, jim umožňuje žít životy svatosti, krásy a pokoje.
2Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. 3Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle, 4aby byl požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha. (Řím 8:2-4)
Kristovo závěrečné dílo
Satan tvrdil, že skutečná svoboda znamená osvobodit se od dominující Boží přítomnosti, tvrdil, že jedinou cestou ke skutečné svobodě je ponechat každému člověku svobodu dělat to, co mu jeho mysl říká. Ale historie znovu a znovu prokázala, že když jsou stvořené bytosti „svobodné“ od Boha, pak jediný způsob, jak je zachránit před anarchií a zničením, je umístit je pod systém přísné kontroly, vlády, kde dostávají přísné pokyny, jak by se měli chovat, s přísnými tresty doprovázejícími pravidla. To je ovoce Satanova pojetí svobody. To není Boží cesta.
Ale opravdu funguje Boží systém vlády? Skutečně produkuje lidi, kteří jsou svatější, šťastnější a více způsobilí žít věčně než jiný systém vnější kontroly? Bůh zachránil hříšníky, ale jeho systém vlády skutečně produkuje kandidáty na věčnost, nebo měl Satan skutečně pravdu?
To je otázka, na kterou se zaměřuje nedokončené dílo Kristovo; je to poslední fáze bitvy o obranu Božího království a o jeho ustavení navždy ve vesmíru jako jediného systému vlády, který je způsobilý vládnout po celou věčnost; jediný systém schopný řídit stvořené bytosti, a přitom je ponechat svobodné a šťastné. Tato poslední bitva je soutěží, která má ukázat, že Boží systém vlády skutečně produkuje něco lepšího a věčného. Je to ukázka skutečnosti, že Kristus žijící ve svém lidu, Kristus naše spravedlnost, je jediným systémem vlády, který je způsobilý zůstat navždy. Takže i když Kristovo dílo záchrany člověka skončilo, je třeba ještě něco dokázat, a proto jsme stále tady, dva tisíce let po Kalvárii.
Daniel a Zjevení
To je to, o čem jsou knihy Daniel a Zjevení, popisují tento konečný konflikt mezi dvěma systémy vlády. Zejména v knize Zjevení najdeme tuto konfrontaci mezi dvěma královstvími. Přesto je v této konfrontaci více než jen pouhá ukázka síly a moci, je to ukázka ovoce obou systémů vlády: Na jedné straně je Satanův systém vnější kontroly, který vytváří království otroctví s jeho nadvládou nad celou planetou s cílem podmanění lidstva, kde jsou všichni lidé nuceni podřídit se diktátu tohoto království draka – ať se jim to líbí nebo ne! Toto je systém otroctví, kde nezáleží na tom, co si kdo myslí, každý se musí přizpůsobit nebo být zničen. Vše, na čem záleží, je mysl šelmy vedená drakem.
Na druhé straně je zde projev Kristova systému vlády s jeho konečným zjevením ve sto čtyřiceti čtyřech tisících. Toto je poslední skupina křesťanů žijících na této zemi, zbytek Božího lidu, který se mu plně odevzdává a umožňuje mu v něm žít tak plně, že je dokáže využít jako dokonalou ukázku svého království. Jsou zjevením toho, co jeho vláda produkuje, lid bez „poskvrny, vrásek nebo vady“, lid, který je prvotinou pro Boha a pro beránka.
Toto zdokonalení 144 000 je konečným Kristovým dílem pro člověka v tomto světě. Je to završení díla na věčném ustavení království Božího. Na konci tohoto díla je království šelmy konečně zničeno!!!
11Přihlížel jsem poté, co zazněla ta veliká slova, jaká promlouval onen roh, a hleděl jsem, dokud nebyla ta šelma zabita, její tělo zahubeno a ona dána ohni ke spálení. (Dan 7:11)
Tentýž soud rozhoduje o tom, že Kristu má být dáno království tohoto světa jako jeho dědictví navždy. To je to, co vidíme popsané v Danielově kapitole 7. Je to poslední soud nad dvěma královstvími, královstvím Satanovým a královstvím Kristovým.
13V těch nočních viděních jsem přihlížel a hle — s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben, přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit. 14Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno. (Dan 7:13–14)
To je úžasná pravda, a když ji pochopíme, pak si uvědomíme nesmírný význam doby, ve které žijeme, a důležitou roli, kterou musí každý z nás sehrát v tomto konečném ospravedlnění království Kristova. Byla nám poskytnuta největší výsada věků, kéž plníme svůj úkol věrně! Amen
