Zdravko Vučinič
Vtělením se Ježíš Kristus stal novým člověkem, novým stvořením, novou entitou ve vesmíru, božsko-lidskou bytostí. Jako takový Kristus svým životem, smrtí a vzkříšením zajistil spásu člověka, pro kterou Ho Bůh poslal na Zem. Tímto způsobem Kristus plně oslavil Boha a plně odhalil Boží charakter nejen na Zemi, ale před celým vesmírem. Potom Ho Bůh oslavil a dal Mu veškerou autoritu na nebi i na Zemi.
„A jak nepřekonatelně veliká je moc, jejímž mohutným vlivem působí vůči nám věřícím. Tuto moc dokázal na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu, mocnost, moc a panství i nad každé jméno, které se vyslovuje, ať už v tomto věku nebo v budoucím. Bůh „poddal všechno pod jeho nohy“ a jako hlavu všeho jej dal církvi, která je jeho tělem, totiž plností Toho, který naplňuje všechno ve všech.“ (Efezským 1: 19-23).
Každé duchovní požehnání, které existuje a které Bůh může dát, je dáno Kristu a je Jeho součástí. Jako nový člověk má Kristus všechna duchovní požehnání, která Bůh mohl kdy komu dát. Tím, že skrze víru přijímáme Ducha Kristova, jsme v Kristu a přijímáme veškerá duchovní požehnání, která Kristus má. Předtím, než Kristus přišel na Zem, žádné z těchto duchovních požehnání neexistovalo, protože všechna souvisela s Kristem.
„Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích!“ (Efezským 1: 3).
„A tak jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti.“ (Koloským 2: 10).
Boží plán spásy skrze Krista je velkolepý – Kristus je „tajemství skrytý v nás po staletí“.
„Toto tajemství bylo po věky a pokolení skryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým. Jim, a to i mezi pohany, se Bůh rozhodl svěřit bohatství tohoto slavného tajemství: Kristus je ve vás! Ta naděje slávy!“ (Koloským 1: 26-27).
Co přesně znamená Kristus ve vás a my v Kristu?
Co ve Starém zákoně neexistovalo?
Co změnilo dějiny lidstva, tedy dějiny Božího lidu?
Co změnilo historii nebe i Země?
Co je evangelium – dobrá zpráva?
Jaká jsou Boží duchovní požehnání v Kristu, která jako první přijal nebo měl Kristus a pak jsme je my věřící obdrželi skrze Krista?
1. Máme spasení (Kristus je první člověk, který byl spasen a skrze Krista jsou spaseni i ostatní věřící)
„Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.“ (Filipským 2: 5-11).
„Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí! Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti. Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar.“ (Efezským 2: 4-8).
„A uslyšel jsem mocný hlas, jak v nebi říká: „Teď přišlo vítězství, moc a království našeho Boha a vláda jeho Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňoval před Bohem.“ (Zjevení Janovo 12: 10).
2. Máme nové narození (Kristus je první člověk narozený z Boha, to jest zrozený z Ducha a skrze Krista se věřící rodí z Boha, tedy z Ducha)
„Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii za svou manželku, neboť to, co v ní bylo počalo, je z Ducha svatého“ (Matouš 1: 20).
„To Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ (Jan 1: 14).
„Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci.“ (Římanům 8: 29).
„Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“ „Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch.“ (Jan 3: 3-6).
„Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.“ (1. Korintským 15: 45).
„Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno. Takoví nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.“ (Jan 1: 12-13).
„Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, se narodil z Boha. Každý, kdo miluje toho, který zplodil, miluje i toho, který se z něj narodil.“ (1. Janova 5: 1).
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5: 17).
„My ale máme mysl Kristovu“ (1. Korintským 2: 16).
3. Máme život věčný (Kristus je první člověk, který měl život věčný a věrní ho mají skrze Krista)
„Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme pozorovali, čeho jsme se vlastníma rukama dotýkali – o Slovu života: Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli a svědčíme o něm. Zvěstujeme vám věčný život, který byl u Otce a byl nám zjeven.“ (1. Janova 1: 1-2).
„Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlem lidí.“ (Jan 1: 1-4).
„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14: 6).
„Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.“ (Jan 10: 10).
„Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle – oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život. A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17: 1-3).
„Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 6: 23).
„A to svědectví je toto: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. Tyto věci píšu vám, kteří věříte ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život.“ (1. Janova 5: 11-13).
„Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ „Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu. Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.“ (Jan 6: 33-35).
4. Jsme synové Boží (Kristus je první člověk, který se narodil jako Syn Boží a věřící se skrze Krista stávají také zrozenými syny Božími)
„Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“ „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“ „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci.“ (Lukáš 1: 30-36).
„To Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ (Jan 1: 14).
„Neboť Bůh tak miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3: 16).
„Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi.“ (Galatským 3: 26).
„A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, Otče!“ (Galatským 4: 6).
5. Jsme chrámem Božím (Kristus je první člověk, který je chrámem Božím a skrze Krista se věřící stávají také Božím chrámem)
„Zbořte tento chrám,“ odpověděl Ježíš, „a za tři dny ho postavím.“ „Ten chrám se stavěl čtyřicet šest let!“ řekli na to Židé. „A ty ho postavíš za tři dny?“ On ale mluvil o chrámu svého těla.“ (Jan 2: 19-21).
„Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch…Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě.“ (1. Korintským 6: 17,19).
„Copak nevíte, že jste Boží chrám? Vždyť ve vás přebývá Boží Duch! Kdokoli ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.“ (1. Korintským 3: 16-17).
6. Jsme dědicové Boží (Kristus je první člověk, který je dědicem Božím a skrze Krista se věřící stávají Božími dědici)
„Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.“ (Římanům 8: 14-17).
„Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petrova 2: 9).
7. Máme Božskou přirozenost (Kristus je první člověk, který měl Božskou přirozenost a skrze Krista mají Božskou přirozenost i věřící)
„V něm (Kristu) je tělesně přítomná veškerá plnost Božství.“ (Koloským 2: 9).
„On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty….“ (Židům 1: 3).
„Milost vám a hojný pokoj skrze poznání Boha a Ježíše, našeho Pána. Všechno, co potřebujeme k životu a zbožnosti, nám darovala jeho božská moc, když jsme poznali Toho, který nás povolal ve své slávě a ušlechtilosti. Takto nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste skrze ně získali účast na Boží povaze a unikli zkáze, do níž se svět ve své žádostivosti řítí.“ (2. Petrova 1: 2-4).
8.Máme zaslíbení Ducha – dar Ducha (Kristus je první člověk, který má zaslíbeného Ducha a dar Ducha, a skrze Krista mají věřící zaslíbeného Ducha a dar Ducha)
„Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití.“ (Skutky apoštolů 2: 33).
„Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ (Skutky apoštolů 2: 38-39).
„Ducha svatého, kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista.“ (Titovi 3: 6).
„Aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.“ (Galatským 3: 14).
„V něm jste i vy (když jste uslyšeli slovo pravdy, totiž evangelium o vaší spáse, a uvěřili mu) byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha svatého.“ (Efezským 1: 13).
9. Jsme pokřtěný Duchem a máme dary Ducha (Kristus je první člověk, který byl pokřtěn Duchem a měl veškerou moc – dary Ducha a skrze Krista jsou věřící pokřtěni Duchem a mají moc – dary Ducha)
„Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. Vtom se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ (Matouš 3: 16-17).
„Sami víte, co se dělo po celém Judsku; začalo to v Galileji, po křtu, který kázal Jan. Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.“ (Skutky apoštolů 10: 37-38).
„Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým.“ (Skutky apoštolů 1: 5).
„Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci.“ (Jan 14: 12).
„Pokud jde o duchovní dary, bratři, nechci, abyste zůstali v nevědomosti. Víte, že jste ještě jako pohané chodili k němým modlám, jak jste k tomu byli vedeni. Proto chci, abyste věděli, že nikdo, kdo mluví v Duchu svatém, nemůže zlořečit Ježíši, tak jako nikdo nemůže prohlásit „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém. Jsou různé dary, ale tentýž Duch, jsou různé služby, ale tentýž Pán, jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh. Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce. Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. A právě takové je to s Kristem. Ať už jsme totiž Židé či Řekové, otroci nebo svobodní, všichni jsme jedním Duchem pokřtěni do téhož těla a jeden Duch se nám všem stal nápojem.“ (1. Korintským 12: 1-13).
„Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti. Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu.“ (Efezským 4: 10-14).
„Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem. Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou; kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo vede druhé, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.“ (Římanům 12: 4-8).
10. Jsme v Království Božím (Kristus je první člověk, od pádu do hříchu, který byl v Božím duchovním království a skrze Krista věřící vcházejí do Božího duchovního království)
„Od té doby začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ (Matouš 4: 17).
„Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království.“ (Matouš 12: 28).
„Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně. Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“ (Lukáš 17: 20-21).
„On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, v němž se nám dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů.“ (Koloským 1: 13-14).
„Pavel pak šel do synagogy a tři měsíce tam směle mluvil; hovořil s lidmi a přesvědčoval je o Božím království.“ (Skutky apoštolů 19: 8).
11. Máme Boží spravedlnost (Kristus je první člověk, který měl Boží spravedlnost a skrze Krista mají Boží spravedlnost i věřící)
„Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují – Boží spravedlnost, která skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. Jeho Bůh určil za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše.“ (Římanům 3: 21-26).
„Jelikož neznají Boží spravedlnost, snaží se udržet svou vlastní spravedlnost, místo aby se poddali té Boží. Kristus je totiž završením Zákona, aby byl ospravedlněn každý, kdo věří.“ (Římanům 10: 3-4).
„On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“ (2. Korintským 5: 21).
„Jen díky němu jste v Kristu Ježíši, který se stal naší moudrostí od Boha, naší spravedlností, posvěcením a vykoupením.“ (1. Korintským 1: 30).
„A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! V něm se ocitám bez vlastní spravedlnosti založené na Zákoně, ale zato s tou, která vyplývá z víry v Krista, s tou spravedlností, jež přichází od Boha a zakládá se na víře.“ (Filipským 3: 8-9).
12. Máme Boží milost (Kristus je první člověk s Boží milostí a skrze Krista mají věřící Boží milost)
„To Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ (Jan 1: 14).
„Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním.“ (Lukáš 2: 40).
„Zákon byl vydán skrze Mojžíše, milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše.“ (Jan 1: 17).
„Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista“ (Efezským 1: 2).
„Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi“ (Římanům 16: 20).
13. Máme Kristovu víru (Kristus je prvním člověkem, který má spasitelnou víru a skrze Krista mají věřící tuto víru)
„Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi. Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.“ (Židům 12: 1-2).
„Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe.“ (Galatským 2: 20).
„Zde je zapotřebí vytrvalosti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry.“ (Zjevení Janovo 14: 12).
14. Kristus je náš Pán, Utěšitel a Velekněz (Kristus je prvním a jediným mužem, který se stal pro věřící Pánem, Utěšitelem a Veleknězem)
„Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“ (Skutky apoštolů 2: 36).
„Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!“ (1. Korintským 1: 9).
„Vězte, že vaší odplatou bude dědictví od Pána; a Pán, jemuž sloužíte, je Kristus.“ (Koloským 3: 24).
„Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.“ (Jan 14: 16-20).
„Proto se musel ve všem připodobnit svým sourozencům, aby se před Bohem stal jejich milosrdným a věrným veleknězem a mohl vykonat oběť smíření za hříchy lidu. Protože sám trpěl ve svých zkouškách, může teď pomoci těm, kdo procházejí zkouškami.“ (Židům 2: 17-18).
„Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání. Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.“ (Židům 4: 14-16).
„Bůh pokoje, který pro krev věčné smlouvy vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře ovcí, kéž vás opatří vším dobrým, abyste konali jeho vůli, a působí v nás, co je v jeho očích příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.“ (Židům 13: 20-21).
„Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic.“ (Jan 15: 4-5).
„Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!“ (1. Korintským 15: 57).
„Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého.“ (1. Janova 2: 1).
„Žijeme-li však ve světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ (1. Janova 1: 7).
„Víte, že on se ukázal, aby naše hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. Kdo v něm zůstává, tedy nehřeší, ale kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal. Nenechte se nikým oklamat, drazí. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako je spravedlivý on. Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel od počátku hřeší. Proto se ukázal Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla. Kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává Boží símě; nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.“ (1. Janova 3: 5-9).
15. Máme novou neboli věčnou smlouvu (Kristus uzavřel s věřícími novou neboli věčnou smlouvu založenou na Jeho přijetí – přijetí Jeho života)
„Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.“ (Lukáš 22: 20).
„Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (Jan 6: 53-56).
„Já Hospodin povolal jsem tě k vítězství a za ruku tě pevně uchopil; já tě ochráním. Svému lidu dám tě do smlouvy, světlem národů tě učiním, abys slepé oči otevřel, abys vyvedl vězně z žaláře a z vězení ty, kdo sedí v temnotě.“ (Izaiáš 42: 6-7).
„Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou. Bůh ale svůj lid kárá, když říká: „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy uzavřu novou smlouvu s domem Izraele a s domem Judy. Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta. Vždyť oni tuto mou smlouvu nedodrželi, a já jsem se od nich odvrátil, praví Hospodin. Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Pak budu jejich Bohem a oni mým lidem.“ (Židům 8: 7-10).
„Kéž vás jeho Duch podle bohatství jeho slávy posilní ve vašem nitru. Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni a ukotveni v lásce.“ (Efezským 3: 16-17).
„A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.“ (Židům 7: 22).
„Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.“ (Židům 8: 6).
16. Jsme Kristovo tělo – společenství, církev (Kristus založil své tělo – společenství věřících neboli církev, jejíž je hlavou a která je založena na všech jednotlivcích, kteří vlastní Jeho život)
„Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. A právě takové je to s Kristem. Ať už jsme totiž Židé či Řekové, otroci nebo svobodní, všichni jsme jedním Duchem pokřtěni do téhož těla a jeden Duch se nám všem stal nápojem.“ (1. Korintským 12: 12-13).
„On je hlavou těla církve, on je počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak ve všem držel prvenství.“ (Koloským 1: 18).
„Vy jste tedy tělo Kristovo a jednotlivě jeho části.“ (1. Korintským 12: 27).
„Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými?“ (1. Korintským 6: 15).
„Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti. Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.“ (Efezským 4: 10-16).
„Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím zachráncem.“ (Efezským 5: 23).
„Jsme přece údy jeho těla. „Proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem.“ Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi.“ (Efezským 5: 30-32).
„A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny. Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu. V něm se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.“ (Efezským 2: 19-22).
17. Vodní křest (Kristus ustanovil křest vodou ve svém jménu jako veřejný akt, kterým Ho přijímáme jako osobního Spasitele a Pána a vstupujeme do těla Kristova – společenství věřících)
„Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen.“ (Marek 16: 16).
„Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. A právě takové je to s Kristem. Ať už jsme totiž Židé či Řekové, otroci nebo svobodní, všichni jsme jedním Duchem pokřtěni do téhož těla a jeden Duch se nám všem stal nápojem.“ (1. Korintským 12: 12-13).
„A tak je nechal pokřtít v Pánově jménu. Potom ho pozvali, aby s nimi pobyl ještě několik dní.“ (Skutky apoštolů 10: 48).
„Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše.“ (Skutky apoštolů 19: 5).
„Vstaň, pokřti se, smyj své hříchy a vzývej jeho jméno!“ (Skutky apoštolů 22: 16).
„Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli.“ (Galatským 3: 26-27).
„Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života. Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.) Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.“ (Římanům 6: 3-8).
18. A další četná duchovní požehnání (Kristus poskytl mnoho dalších duchovních požehnání, která mají věřící skrze Krista)
„Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a zprávu o tom smíření svěřil nám.“ (2. Korintským 5: 19).
„Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna.“ (Jan 3: 18).
„Právě jeho Bůh vyvýšil na svou pravici jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů.“ (Skutky apoštolů 5: 31).
„Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní. Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném! V něm se nám skrze jeho krev dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti.“ (Efezským 1: 5-7).
„Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši.“ (Římanům 3: 23-24).
„Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista.“ (Římanům 5: 1).
„Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši.“ (Efezským 2: 6).
„Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti.“ (Římanům 8: 2).
„Spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí!“ (Efezským 2: 5).
„Vy, kteří jste posvěceni v Kristu Ježíši“ (1. Korintským 1:2).
„Neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti.“ (Židům 10: 14).
„Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest své tělo. Máme také velikého kněze nad Božím domem, a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.“ (Židům 10: 19-22).
„Jeho rány vás uzdravily!“ (1 Petr 2: 24).
„Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil. Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl.“ (Matouš 8: 16-17).
„V něm se nám skrze jeho krev dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti, kterou nás štědře zahrnul se vší moudrostí a prozíravostí.“ (Efezským 1: 7-8).
„Ve vás však zůstává to pomazání, které jste přijali od něj, a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. To pomazání vás učí všemu a je skutečné – není to žádný klam! Jak vás naučilo, zůstávejte v něm.“ (1. Janova 2: 27).
„Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.“ (Filipským 4: 13).
„A protože děti jsou si příbuzné tělem a krví, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla), a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví.“ (Židům 2: 14-15).
„Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.“ (Efezským 2: 10).
„Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.“ (Římanům 10: 4).
„Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“ (Matouš 11: 28-30).
„O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“ (Jan 14: 13-14).
19. Vzkříšení v oslaveném nesmrtelném těle (Kristus je prvním člověkem, který byl vzkříšen v oslaveném nesmrtelném těle. A skrze Krista budou i ti, kteří Ho přijali, ale zemřeli, vzkříšení do tohoto těla a ti, kteří se dožijí Jeho příchodu, budou proměněni do tohoto nesmrtelného těla)
„A on je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo.“ (Koloským 1: 18).
„Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí. Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi.“ (1. Korintským 15: 22-23).
„My ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.“ (Filipským 3: 20-21).
„Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno: „Smrt je pohlcena, přišlo vítězství!“ (1. Korintským 15: 53-54).
„Ježíš, jak věříme, zemřel a vstal z mrtvých; právě tak věříme, že Bůh přivede s Ježíšem k životu i ty, kdo zesnuli v něm. Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy.“ (1. Tesalonickým 4: 14-18).
20. Trůn Boží a Kristus věčně na nové Zemi (Kristus povýšil člověka na úroveň narozeného syna Božího, člena Boží rodiny a na věčnosti bude trůn Boží a Kristus mezi lidmi)
„A to svaté město, nový Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže. A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: „Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem.“ (Zjevení Janovo 21: 2-3).
„I ukázal mi řeku vody života, čirou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova….Nic prokletého již nebude. V tom městě bude Boží a Beránkův trůn a jeho otroci mu budou sloužit a budou vidět jeho tvář a na jejich čelech bude jeho jméno.“ (Zjevení 22: 1.3.4).
„Ale kralování obdrží svatí Nejvyššího a ti budou královstvím vládnout až na věky, ba na věky věků.“ (Daniel 7: 18).
„A od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci — jemu sláva i moc na věky věků. Amen.“ (Zjevení Janovo 1: 5-6).
„Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petrova 2: 9).
Závěr o duchovních požehnáních v Kristu
Když vírou přijmeme Krista jako svého Spasitele a když v nás žije skrze Ducha, vše, co je v Kristu a co je jeho nedílnou součástí (která představuje Krista), se stává naše. Toto jsou Boží duchovní požehnání, která před Kristem nikdy neexistovala, protože v Kristu jako v božsko – lidské bytosti (který žil lidský život, zemřel a znovu vstal), se tato požehnání nacházejí.
Kristus sdílí s věřícími to, co On měl jako první a co vykonal. Kristus je ve všem první a ti, kdo jsou v Kristu, jsou věrní.
„On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, … On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření. … Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše a on je přede vším a jím všechno stojí. On je hlavou těla církve, on je počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak ve všem držel prvenství.“ (Koloským 1: 13-18).
Naše spojení s Kristem a skrze Krista i s Bohem je takové, že můžeme říct „jsme jedno“ . Toto spojení je něco velkolepého a téměř nemyslitelného.
„Až se ukáže Kristus, váš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy.“ (Koloským 3: 4).
„Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě, jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce.“ (Jan 10: 14-15).
„V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.“ (Jan 14: 20).
„Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.“ (Jan 17: 20-23).
Kristus v nás je tajemstvím, které bylo po staletí skryto.
„Toto tajemství bylo po věky a pokolení skryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým. Jim, a to i mezi pohany, se Bůh rozhodl svěřit bohatství tohoto slavného tajemství: Kristus je ve vás! Ta naděje slávy!“ (Koloským 1: 26-27).
Toto evangelium – Kristus v nás, se začalo hlásat v prvním století celému světu a znovu se začne hlásat v přítomném čase a pak přijde Kristus.
