Zdravko Vučinič
Až do úspěšného završení Kristova pozemského poslání Bůh nemohl nikomu udělit Ducha Kristova, protože tento Duch ještě nebyl vtělen a zdokonalen v lidské zkušenosti, a tak do té doby nemohl být nikdo spasen.
Všechna duchovní požehnání pro člověka se nacházejí výhradně v Kristově prožitém životě na Zemi, v božsko-lidském životě a v tomto smyslu nebyla ještě před Kristem dostupná, pouze zaslíbená. Ve Starém zákoně není v žádném verši zmínka o duchovních požehnáních, která jsou v Kristu. Starozákonní pohled směřoval vírou do budoucnosti, kdy tato požehnání měla přijít.
„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14: 6).
„Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli.“ (1. Korintským 15: 16-18).
Již před Kristem Bůh žehnal věřícím různými způsoby jako národu, ale nebylo k dispozici žádné požehnání, které Kristus přinesl.
Zaslíbená spása
Po pádu do hříchu Bůh slíbil, že „Semeno, které rozdrtí hlavu hada (satana)“ přijde na Zem a že „v tomto semeni budou požehnány všechny národy“ a to semeno je Syn Boží – Ježíš Kristus.
„Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.“ (Genesis 3: 15).
Semeno, tedy Spasitel, přijde skrze Abrahama.
„A ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas.“ (Genesis 22: 18).
„Totéž platí pro zaslíbení daná Abrahamovi a jeho semeni. Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ čímž je míněn Kristus.“ (Galatským 3: 16).
„K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene….Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře v Ježíše Krista.“ (Galatským 3: 19,22).
Věrní lidé před Kristem měli Boží zaslíbení, že budou spaseni, pokud uvěří v to, co Boží Syn jakožto semeno udělá v budoucnosti. Zaslíbení se naplnilo o svátku Letnic, kdy byl Kristus oslaven a kdy jeho Duch přišel, aby přebýval ve svém lidu. To bylo to Semeno – Kristův život, ve kterém je „satanova hlava rozdrcena“.
„Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“ (Lukáš 24: 49).
Kristus zde říká učedníkům, že zaslíbení Otce se brzy naplní, což znamená, že z jeho tehdejší perspektivy se zaslíbení ještě nenaplnilo, i když byl již vzkříšen. Kristus také říká o zaslíbení „moci shůry“ a také vysvětlil učedníkům, že budou pokřtěni Duchem svatým.
„Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým.“ (Skutky 1: 5).
„Když přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (Skutky 2: 1-4).
Tato moc shůry je darem Ducha svatého. Učedníci byli pokřtěni Duchem svatým. Dar Ducha svatého je zaslíbením Otce, o kterém mluvil Kristus.
„Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“ „Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ (Skutky 2: 37-39).
„V něm jste i vy (když jste uslyšeli slovo pravdy, totiž evangelium o vaší spáse, a uvěřili mu) byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha svatého.“ (Efezským 1: 13).
Není snad semeno, Ježíš Kristus, to zaslíbení od Otce – Duch svatý? Copak Duch svatý, ta síla shůry, neexistoval a nepůsobil již před Ježíšem?
Duch svatý působil již dříve, i zde byla určitá síla, ale nebyl tam ten zaslíbený Duch, dar Ducha a křest Duchem, protože po Kristu Duch svatý znamená něco víc, něco, co předtím neexistovalo a co představuje Otcův slib a podstatu Božího plánu spásy.
Co je tedy Duch svatý po oslavení Krista?
Je to Kristův život, který přemohl hřích – tělesnou lidskou přirozenost, přemohl satana a zůstal Bohu věrný až k smrti a žil podle dokonalých měřítek Božího království. A tento dar Ducha je nám dán jako dar. To je život, to jest Duch druhého Adama. Je to naplnění Otcova zaslíbení. To je hlavní a nejdůležitější zaslíbení v Bibli.
I ve Starém zákoně Duch svatý sjednocoval Boha a Syna Božího (spojoval Ducha Božího a Ducha Syna Božího), ale spása ještě nebyla obsažena v Duchu svatém.
Spása je ve změně našeho lidského ducha, v znovuzrození našeho lidského ducha, který musí být dokonalý, aby splnil měřítka Božího království. Náš lidský duch se při znovuzrození mění tím, že skrze moc Ducha svatého přijímáme vtěleného Ducha Kristova.
Také v Nové smlouvě Duch svatý sjednocuje Boha a Krista, ale Kristus je nyní člověkem, jehož osobní Duch je ztělesněn. Ten Duch, osobní Duch Syna Božího, se kterým byl Kristus na Zemi a přemohl tělesnou přirozenost a satana, je zaslíbený Duch. Tento Duch je nyní součástí Ducha svatého spolu s Duchem Boha Otce, což ve Starém zákoně nebylo.
„Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm jsou ano. Proto je také skrze něho řečeno amen k slávě Bohu skrze nás.“ (2. Korintským 1: 20).
Během svého života Kristus mluvil k učedníkům o splnění Otcova zaslíbení.
„A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení — „které jste slyšeli ode mne.“ (Skutky 1: 4).
„V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní–li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!“ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.“ (Jan 7: 37-39).
Tím Duchem je Kristus. On je tím Utěšitelem spojeným s Bohem Otcem, kterého přijala prvotní církev.
„A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost — Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ (Jan 14: 16-20).
„Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda.“ (2. Korintským 3: 17).
„Neboť vím, že mi to bude k záchraně skrze vaši modlitbu a podporu Ducha Ježíše Krista.“ (Filipským 1: 19).
Zaslíbením je život Kristův
Naplněním Otcova zaslíbení je skutečně darování Kristova života věřícím, protože v tomto životě je každé duchovní požehnání, které Bůh zamýšlel dát člověku.
„Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, poslaný zvěstovat život zaslíbený v Kristu Ježíši.“ (2. Timoteovi 1: 1).
„V naději věčného života. Bůh, který nikdy nelže, nám tento život zaslíbil před začátkem věků.“ (Titovi 1: 2).
„A to je to zaslíbení, které máme od něj: věčný život.“ (1 Jan 2: 25).
„…já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost.“ (Jan 10: 10).
„A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.“ (1 Jan 5: 11).
Skrze zaslíbený dar Ducha svatého, tedy darováním Kristova života věřícím, jsou Bůh a Kristus s člověkem tak sjednoceni jako nikdy předtím. Tuto jednotu, kterou má Bůh a Kristus a kterou před Kristem nikdo nikdy neměl, můžou dnes prožívat všichni věrní účastníci Božího duchovního království.
To je ta slavná dobrá zpráva – Kristus v nás.
Věřící ve Starém zákoně
Poté, co Bůh dal Adamovi zaslíbení o spasení skrze budoucí semeno, oblékl Adama do oděvu ze zvířecí kůže, což mělo znázorňovat Kristovu spravedlnost. Semeno (Kristus), na které se musel Adam spolehnout vírou.
Bůh připočítával jejich víru za spravedlnost. Ale tato spravedlnost je nemohla spasit, dokud nepřišel Kristus.
„Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš praotec podle těla? Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem. Neboť co praví Písmo? Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost. Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo však pro svou spravedlnost nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost.“ (Římanům 4: 1-5).
Prostřednictvím společenství s Bohem dosáhli věřící ve Starém zákoně velmi vysoké úrovně spravedlnosti a poslušnosti Bohu. Byl to např: Enoch, Job, Noe, Mojžíš, Daniel, Josef, Jan Křtitel a další. Ale žádný z nich nedosáhl úrovně, ze které by mohl být spasen podle měřítek Božího království, protože v sobě neměli život (Ducha), který je po pádu do hříchu mohl osvobodit, a tak se až do smrti spoléhali na zaslíbenou spásu vírou.
„Tito všichni zemřeli ve víře, aniž dosáhli zaslíbení. Jen je zdálky zahlédli, vítali je a vyznávali, že jsou na zemi cizinci a přistěhovalci.“ (Židům 11: 13).
„Ti všichni díky víře došli u Boha uznání. Přesto však nedosáhli zaslíbení, neboť Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás – proto neměli dojít k cíli bez nás.“ (Židům 11: 39-40).
„Tuto spásu se pečlivě a pilně snažili vystihnout proroci, když prorokovali o milosti připravené pro vás.“ (1 Petr 1: 10).
Při vzkříšení jim Bůh dá Kristův věčný život (Jeho Ducha), který splňuje měřítka Božího království.
Bůh žehnal věřícím ještě před Kristem, ale tato požehnání byla pozemská. Duchovní požehnání byla dostupná a plně nalezena až v Kristu, až když se Kristus stal Duchem, který dává život.
Kristus v nás – zahrnuje vše, co Bůh dává věřícím, je to to zaslíbené semeno, které nám Bůh slíbil před staletími a které přišlo v zaslíbeném Duchu.
„V něm jste naplněni….“ (Koloským 2: 10).
