Jovan Mijuškovič
Bible říká: „V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.” (Římanům 14:17-18).
Ve všech těchto složkách Božího království (spravedlnost, pokoj, radost) se objevují nebezpečí (pokušení). Může to být nebezpečí týkající se spravedlnosti, nebo nebezpečí pokoje a nebo nebezpečí týkající se radosti.
Spravedlnost
Lidská představa spravedlnosti leží v nebezpečí, když spravedlnost zaměříme na zákon, místo na Ducha Božího. Omezování spravedlnosti na zákon je velkým nebezpečím. Lidé si někdy myslí, že co je spravedlivé, je prospěšné. Ale co nám k tomu říká Bible?
„Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.” (Matouš 6:31-34).
Priorita je tedy jasná, neměli bychom se primárně starat o to, co je pro nás užitečné, jako se trápí tento svět, protože nejsme ze světa, ale z Boha. A proto bychom měli hledat Boží spravedlnost, když stojíme tváří v tvář Božímu království.
Pokoj
Pokud jde o pokoj v Duchu, jaké je zde pokušení? Proč Bible zdůrazňuje pokoj v Duchu? Protože je i pokoj bez Ducha. Je to pokoj, který sbližuje tento svět, a tento světský pokoj rodí neklid v Duchu.
Jak ale získat ten pokoj v Duchu? Pokoj v Duchu nelze získat bez Boží spravedlnosti, je to její důsledek. A to se stává pokušením moderního člověka. Proto musí být člověk ve svém modlitebním životě upřímný.
Bible říká: „Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.” (Římanům 12:21).
Radost
Dalším pokušením ve složkách Božího království je pokušení radosti v Duchu. Radost v Duchu je důsledkem spravedlnosti a pokoje v Duchu a je to Boží radost jako dar od Boha. Zde lze také položit otázku, proč Bible zdůrazňuje radost v Duchu? Protože radost je i bez Ducha. Je to světská radost, umělá radost, je to radost ze zábavy. Každý si může všimnout, že i když se svět raduje a je plný potěšení, tak je bez radosti v Duchu, protože jeho potěšení je zaměřeno na věci tohoto světa. Nepřijetím a opuštěním měřítek Božího království se křesťané vystavují nebezpečí, že ztratí radost z Ducha a nahradí ji večírky, moderními věcmi, zábavou tohoto světa….
Proto musí do celého světa přijít toto pokušení, aby vyzkoušelo, co je v člověku. Pouze ti, kteří žijí podle Boží vůle, nebudou přemoženi. To je Boží míra blízkosti. Proto klíčem k naší identitě je příslušnost ke Kristu, nikoli příslušnost k církevním organizacím – náboženským zvykům, tradicím….
„Tehdy dorazili jeho bratři a matka. Zůstali venku a vzkázali mu, že ho volají. Kolem něj seděl zástup lidí; řekli mu: „Pohleď, tvá matka a tví bratři jsou venku a hledají tě.“ On jim však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ Rozhlédl se po těch, kdo seděli kolem něj, a řekl: „Pohleďte, má matka a mí bratři. Kdokoli plní Boží vůli, ten je můj bratr, sestra a matka.” (Marek 3:31-35).
Plněním Boží vůle se tedy stáváme Kristovou rodinou. Jak tedy naplnit Boží vůli?
„Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.” (Římanům 12:1-2).
Pavel říká, že se musíme proměnit obnovou své mysli, což znamená, že se musíme naučit myslet jinak a nepřizpůsobovat se tomuto světu, ale Bohu jako racionálnímu jednání, nikoli emocionálnímu. Bůh říká „buď mi živou obětí“, a to znamená každodenní umírání své tělesnosti a formální zbožnosti. Když se lidé budou chovat tělesně nebo formálně, Bůh je nemůže přijmout. Člověk by se neměl přibližovat k Bohu nějakými svými činy, nějakým církevním dílem, nebo sebeospravedlňováním.
„Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou.” (Římanům 8:7-8).
Když člověk upadl do hříchu, dostal se do prokletí:
„V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!” (Genesis 3:19).
Bůh nyní chce, aby si člověk svlékl všechny ty staré špinavé šaty, ze kterých se potí a které představují naše myšlení (charakter). Protože budoucí věčný život pochází z myšlení. Bible říká, že život pochází ze srdce.
Nechte tedy, aby Slovo Boží změnilo vaše srdce, vaše myšlení a tak jste měli správné poznání Boha. Zahoďte marnotratný slovník tohoto světa a mluvte tak, jak Bůh chce abyste mluvili.
A tak budete ve svém životě oslavovat Boha skrze charakter Ježíše Krista.
„Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem.” (Římanům 13:14).
Bible mluví o životě podle Ducha. Ti, kteří jsou v Kristu, nechodí a nežijí podle těla, ale chodí a žijí podle Ducha Božího. To jsou synové Boží, u nichž dochází k duchovní proměně, procesu očišťování a posvěcování a kde je nakonec vidět charakter Krista.
„Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj.” (Římanům 8:5-6).
„Blaze čistým v srdci, neboť uvidí Boha.” (Matouš 5:8).
Proto nesvaté špinavé oči nebudou moci vidět Boha, protože žijí podle tužeb těla a světa. Budeme-li kázat úplné evangelium, posune nás to k tomu, co Bůh řekl: „Hledejte a naleznete“.
Moji milovaní, toto je čas, pro který jsme ty a já povoláni.
“Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého.” (Římanům 15:13).
Amen.
